UNESCO A KÁVA

Co má UNESCO společného s kávou

Při zmínce o UNESCO si možná vybavíte historická města, chrámy nebo národní parky. Do jeho působnosti ale patří také živé tradice a dovednosti, které si lidé předávají.
Třeba jak vypěstovat kávu v horském terénu, připravit ji pro návštěvu nebo kolem ní vytvářet prostor pro setkávání.

Za vším hledejte lidi a jejich příběhy

Spojení „káva a UNESCO“ zahrnuje několik různých věcí. Každý zápis má vlastní předmět a smysl. Ocenění kulturního významu tedy samo o sobě nevypovídá o tom, jak bude káva chutnat.

• Na Seznamu světového dědictví najdeme konkrétní kávové krajiny
• Na seznamu nehmotného dědictví UNESCO můžeme najít přípravu kávy a související zvyky

Kolumbie, kde káva formuje celý kraj

V roce 2011 byla na Seznam světového dědictví zapsána Kávová kulturní krajina Kolumbie. Tvoří ji 6 vybraných oblastí zahrnujících také 18 městských sídel v západní části země.
Její hodnotu pomáhá pochopit pohled na strmé svahy. Generace pěstitelských rodin přizpůsobovaly náročnému terénu své farmy, domy i každodenní práci. Káva tak ovlivnila podobu celého kraje a stala se součástí místní identity. Zapsaná krajina dodnes žije pěstováním kávy, takže při její návštěvě potkáváte dědictví přímo v provozu.

Kuba a stopy kávové minulosti

Na jihovýchodě Kuby vyprávějí příběh kávy pozůstatky 171 historických plantáží, zapsané na Seznam světového dědictví v roce 2000. Dochovaly se zde obytné stavby, plochy pro sušení kávy, vodní systémy i horské cesty, které spojovaly plantáže s okolím.

Jsou svědectvím technické vynalézavosti, ale také těžké historie. Fungování zdejších plantáží bylo spojeno s prací zotročených Afričanů. Kávové dědictví tak připomíná i lidi a podmínky, díky nimž se káva dostávala do světa.

Turecko a umění posedět u kávy

Turecká káva se připravuje z velmi jemně namletých zrn, která se s vodou a případně cukrem zahřívají v džezvě. Důležitou roli má pěna i podávání v malých šálcích. Turecké přísloví dokonce připomíná, že na nabídnutý šálek kávy se vzpomíná čtyřicet let.

Od roku 2013 je kultura a tradice turecké kávy součástí Seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva. Káva doprovází návštěvy, rozhovory, svátky i zásnuby a její přípravu se lidé učí v rodinách. Pozvání na šálek tak může znamenat mnohem víc než nabídku občerstvení, je také projevem přátelství a pohostinnosti.

Arabská káva jako přivítání

Při tradičním podávání arabské kávy dostává přednost nejvýznamnější nebo nejstarší host. Samotná příprava může probíhat před návštěvou, od pražení zrn přes jejich drcení až po vaření. 

Arabská káva jako symbol štědrosti byla zapsána v roce 2015 společně za Spojené arabské emiráty, Saúdskou Arábii, Omán a Katar. V roce 2024 se zápis rozšířil o Jordánsko. Jeho ústředním tématem je pohostinnost a společenský význam přípravy a sdílení kávy.

Etiopie a lesy plné divoké arabiky

Etiopská oblast Kafa patří od roku 2010 do světové sítě biosférických rezervací UNESCO. Je významným centrem původu a genetické rozmanitosti divoké arabiky.

Zdejší ochrana se zaměřuje také na lesy a přírodní prostředí, ve kterém kávovníky rostou, a propojuje ji s životem místních obyvatel. Jde o jiný program UNESCO než Seznam světového dědictví, přesto má pro kávu velmi konkrétní význam. Pomáhá uchovávat její přírodní rozmanitost.

A co slavné vídeňské kavárny?

Mramorové stolky, noviny a čas na dlouhé posezení patří k obrazu tradiční vídeňské kavárny. Vídeňská kavárenská kultura byla v roce 2011 zařazena do rakouského národního soupisu nehmotného kulturního dědictví, který spravuje Rakouská komise pro UNESCO.
Tento národní zápis je potřeba odlišovat od mezinárodního seznamu, na němž najdeme třeba tureckou kávovou kulturu. Vídeňský příklad ale pěkně ukazuje, jakou kulturní hodnotu může mít i obyčejné posezení u stolku, čtení a rozhovor nad kávou.