Filtrovaná káva

Když si budete vybírat kafíčko, můžete se kromě označení na espresso a filtr potkat s pojmem omni (střední stupeň pražení). To znamená, že zrnka můžete použít pro všechny druhy přípravy. Někteří pražiči a baristi tvrdí, že je to zlatá střední cesta, jiní, že káva není pro espresso dost vyvážená a na filtru nechutná ovocně. Platí ale, že sto lidí, sto chutí, takže než omni pražení zatratíte, určitě ho vyzkoušejte. Třeba vám sedne.

Podle archeologických důkazů lidé konzumují kávu už někdy od 9. století. Až někdy v 15. století ale Turci vymysleli první způsob, jak ji manuálně připravit – tak vznikla džezva. Díky tomu se káva stala mnohem oblíbenější a z Osmanské říše se začala dovážet do celé Evropy (nejdříve se nelegálně pašovala, protože si ji Turci chtěli nechat pro sebe, ale později se s ní už klasicky obchodovalo). 

V 19. století se ve Francii poprvé objevil dripper (lidé začali kávu překapávat). Nepředstavujte si ale žádnou V60. Šlo o 2 děravé hrnce a nádobu. Zařízení fungovalo tak, že se do nádoby mezi hrnci nasypala mletá káva a do horního hrnce se nalila ohřátá voda. Ta pak postupně překapávala přes namletá zrnka do hrnce spodního. Kolem roku 1840 se také začínají objevovat předchůdci vakuum potů – složité alchymistické konstrukce s názvem The Napier Vacuum Machine. Používaly se ale jen v kavárnách, protože na domácí přípravu kávu jsou přístroje příliš složité.

A dál už jde vývoj šusem. V roce 1908 vynalezla Amalie Auguste Mellita Bentz první kávový filtr. O pár let později si ital Attilio Calimani nechal patentovat French Press (někteří historici ale tvrdí, že vznikl už v roce 1800 v Paříži). Postupně se pak na trhu objevil Chemex, Phin filtr, později Kalita, Aeropress, Twist Press a nakonec v roce 2005 i slavný dripper Hario V60 a a jeho další alternativy (například Origami).