Staré legendy a příběhy

Legenda o tančících kozách

Dle této etiopské legendy se věří, že kávu objevil v 9. století pastevec stáda koz, který se jmenoval Kaldi.

Jednoho dne jeho kozy začaly radostně poskakovat a tancovat po tom, co spásly keříky s červenými bobulemi. Zvědavý Kaldi pár bobulí z keře sesbíral a odnesl je za mnichem do kláštera.

K šálku kávy se pak s mnichem dostal podle dvou verzí příběhu.

Podle první verze legendy s „blahodárnými“ účinky plodů mnich nesouhlasil a s naštváním je hodil do ohně. Když se začaly trešně opékat, pastevce i mnicha zaujalo aroma, které z ohně vycházelo. Ještě rozžhavené bobule z ohně shrabali a aby se hned nespálili, nadrcená zrnka zalili vodou a nápoj ochutnali.

Podle druhé verze mnich postevce neodmítl a hned z plodů udělal výluh. Po tom, co oba nápoj ochutnali, zůstali dlouhé hodiny do noci zcela bdělí.

A tak se postupně účinky nápoje rozkřikly po okolí a popularita nápoje od té chvíle jen roste.

Existuje spousta dalších legend o tom, že káva má božský nebo mystický původ. Lidé si totiž nedokázali vysvětlit její zázračné účinky jinak, než že jde o dar z nebes nebo přímo od bohů, který má lidstvu pomáhat.

Dle legendy etiopského lidu Oromo vyrostly první kávovníky ze slz boha nebes Waaqa. Ten je uronil ve chvíli, kdy musel odsoudit k smrti svého věrného služebníka. Na místě, kam slzy dopadly, pak vyrostla káva jako symbol probuzení.

Další etiopská verze zase vypráví, že stvořitel Waaqu nechal kávu vzejít přímo ze svých vlastních očí. Chtěl tak lidem věnovat rostlinu, která jim dodá inspiraci a zbaví je malátnosti.

Dále, podle islámské tradice přinesl kávu na zem archanděl Gabriel, aby pomohl proroku Muhammadovi. Nápoj zvaný „qawa“ mu dodal takovou sílu, že zvládl dlouhé noci modliteb i boj s nepřáteli. Tato legenda je v muslimském světě dodnes oblíbenou součástí historie nápoje.

V Evropě se zase vypráví o papeži Klementu VIII., který měl tento „ďáblův nápoj“ zakázat. Když ho ale ochutnal, zachutnal mu prý natolik, že ho pokřtil, aby ho křesťané mohli pít s čistým svědomím. I když pro to nejsou přímé důkazy, tento příběh v kávové kultuře zlidověl.

V indické tradici je káva spojována s bohem Šivou a jeho hlubokou meditací. Tmavá barva nápoje má symbolizovat soustředění a dodnes se používá k uctění hostů.

Všechny tyhle příběhy ukazují, jakou fascinaci káva u lidí odjakživa vyvolávala.

Beethovenův precizní šálek

Dle dobových svědectví byl Beethoven v otázce kávy úplný puntičkář. Každé ráno si vlastnoručně odpočítal přesně 60 kávových zrn na jeden šálek. Traduje se, že kdyby mu tam omylem spadlo jedenašedesáté, asi by celou 5. symfonii napsal v úplně jiném tempu a náladě.

Výzkum potvrzuje, že tohle nebyla jen legenda, ale jeho každodenní rituál, který zapsal i jeho životopisec.

Těch 60 zrn v odpovídá dnešnímu receptu na espresso. Takže skutečně byl jen první barista v historii, který věděl, že bez přesné gramáže to nebude ono.

Káva jako palivo revoluce

Během americké revoluce se káva stala doslova politickým prohlášením. Poté, co kolonisté v Bostonu naházeli britský čaj do moře, začalo se pití čaje považovat za nevlastenecké a britské.

Lidé se začali demonstrativně „opíjet“ kávou, aby ukázali, že s britskými daněmi nechtějí mít nic společného. A tak se káva stala symbolem nezávislosti.

Historické výzkumy potvrzují, že tehdejší kavárny se staly centry revolučních myšlenek. Právě u šálku kávy se často rodily plány na svobodu, díky čemuž se káva stala trvalou součástí americké identity a kultury.

Voltaire a jeho pomalý jed

Dle známé historky prý slavný francouzský filozof Voltaire vypil denně až padesát šálků kávy, aby udržel svou mysl v neustálém střehu.

Když ho jeho lékař varoval, že káva je ve skutečnosti „pomalý jed“, Voltaire mu prý s vtipem odpověděl, že to musí být pravda, protože ji pije už přes šedesát let a stále se cítí skvěle.

I když je počet padesáti šálků zřejmě nadsazený, historické záznamy potvrzují, že Voltaire byl na kávě skutečně závislý a považoval ji za své hlavní palivo pro psaní svých děl.