KOFIO MAG

Slavné kavárny
starého světa

Kde se nad šálkem kávy plánovaly revoluce a rodilo moderní umění.

27. Březen
Kristýna
Kristýna Kačínová

Kavárna jako první sociální síť v dějinách

Dnes vnímáme kávu často přes přesnost pražení a mikrodávkování vody. Třetí kávová vlna nás naučila hledět hlavně do šálku. Když se ale podíváme do historie Evropy, zjistíme, že kavárna kdysi znamenala mnohem více než jen samotný nápoj. Byl to „třetí prostor“ – místo mezi domovem a prací. Zastupovala funkci dnešního internetu, diskusních fór i redakcí novin. V zakouřených místnostech v Paříži, Vídni a italských městech se scházeli největší myslitelé, umělci a politici své doby. Pojďme se vydat na cestu po slavných podnicích, které přežily staletí a navždy formovaly naši civilizaci.

Vídeň

Pravidla dokonalého kavárenského obýváku

Vídeňská kavárenská kultura (dnes chráněná jako nehmotné dědictví UNESCO) byla od počátku stavěna na jedinečném konceptu času. Čas se tu totiž nezastavil, ale přestal existovat. Zákazník si koupil jedinou kávu, typicky Melange a získal právo sedět u mramorového stolku na ikonické židli thonetce klidně celý den.

Číšníci ve fracích zvaní „Herr Ober" hosty nikdy nevyháněli. Ke kávě se automaticky podávala sklenice vody na tácku a k dispozici byly desítky denních tiskovin v typických dřevěných rámech. Kavárna tak pro mnoho Vídeňanů fungovala jako levně vytápěný druhý obývací pokoj a osobní kancelář.

Kde psychoanalýza potkala revoluci

Právě díky této absolutní svobodě se vídeňské podniky na přelomu 19. a 20. století staly epicentrem evropské inteligence. V honosném Café Central (otevřeném v roce 1876 v paláci Ferstel) trávil revolucionář Lev Trockij hodiny nad šachovými partiemi. Spisovatel Peter Altenberg si sem dokonce nechal doručovat osobní poštu.

Otec psychoanalýzy Sigmund Freud byl naopak váženým štamgastem v elegantním Café Landtmann, kde v klidném rohovém boxu kouřil své oblíbené doutníky a pozoroval vídeňskou společnost. Malíř Gustav Klimt a architekti preferovali strožejší Café Museum. V těchto prostorách se za zvuků cinkajících lžiček a šustění novin doslova zrodila evropská moderna.

Paříž

Terasová pozorovatelna a zrod revoluce

Zatímco Vídeň se uzavírala do intimity interiérů, Paříž žila na ulici. Klasická pařížská kavárna je typická svými proutěnými židličkami na terase, které nesměřují k sobě, ale ven do ulice. Byla to (a stále je) dokonalá pozorovatelna lidského divadla na bulváru.

Nejstarší pařížská kavárna Le Procope, založená roku 1686, se stala domovem francouzského osvícenství. Filozof Voltaire zde údajně vypil desítky šálků denně a právě u těchto stolů se později scházeli Danton, Marat a Robespierre, aby vášnivě diskutovali a formovali myšlenky, které nakonec vedly k Velké francouzské revoluci.

Ztracená generace a cigaretový dým existencialismu

Ve dvacátém století se srdce pařížské bohémy přesunulo na levý břeh Seiny, konkrétně do čtvrti Saint-Germain-des-Prés a na Montparnasse. Meziválečná léta zde patřila takzvané Ztracené generaci. Američtí expati v čele s Ernestem Hemingwayem a F. Scottem Fitzgeraldem trávili noci propíjením a psaním v podnicích jako La Coupole nebo Le Dôme.
Skutečnými legendami se ale staly sousedící podniky Café de Flore a Les Deux Magots. Během druhé světové války a po ní tu vznikl filozofický směr existencialismus. Jean-Paul Sartre a Simone de Beauvoir (na fotce níže vpravo) zde trávili celé dny, protože kavárna byla na rozdíl od jejich bytů vytápěná. Nad šálkem silné černé kávy a v oblacích neproniknutelného cigaretového dýmu zde definovali myšlenky svobodné lidské existence.

Itálie

Aristokratická vznešenost a svůdný Casanova

Historické italské kavárny ztělesňují absolutní pompéznost. Klenotem je benátské Caffè Florian z roku 1720, vůbec nejstarší nepřetržitě fungující kavárna na světě. Měla jedno revoluční prvenství: jako první oficiálně povolila vstup ženám. Z Florianu se tak stal proslulý „lovecký revír“ pro svůdníka Giacoma Casanovu.

V Římě zase od roku 1760 najdeme Antico Caffè Greco. Tento úchvatný podnik nedaleko Španělských schodů fungoval jako magnet pro evropské umělce na cestách – kávu tu popíjel Goethe, britský básník Keats nebo skladatel Richard Wagner.

Jak Italové stvořili baristu

I když se stará Itálie pyšnila honosnými kavárnami pro aristokracii, byl to právě tento národ, který v pití kávy způsobil tu největší revoluci. Na přelomu 19. a 20. století přišla průmyslová revoluce a dělníci už neměli čas sedět hodiny u stolu. V roce 1901 tak inženýr Luigi Bezzera patentoval první espresso kávovar který využíval tlak páry k bleskové extrakci.

Tento vynález, později zdokonalený Achillem Gaggiou, zcela překreslil mapu italské kavárny. Pití kávy se přesunulo od mramorových stolků k dlouhému zinkovému baru. Zrodila se kultura pití „al banco" (na stojáka) – rychlé, intenzivní a levné ranní povzbuzení. Právě nutnost obsluhovat tyto složité tlakové stroje dala vzniknout nové, vysoce respektované italské profesi. Zrodil se barista.

Co nás staré kavárny učí dodnes?

 

Káva jako sociální lepidlo

Káva jako sociální lepidlo

Historie dokazuje, že kavárna funguje jako prostor, kde se mažou společenské rozdíly. U stolu si byli (a stále jsou) rovni filozofové, dělníci i studenti.

Prostor pro kreativitu

Prostor pro kreativitu

Ať už to byl Hemingway píšící román v Paříži, nebo dnešní freelancer s notebookem a flat whitem, kavárna stále poskytuje to správné množství ruchu pro tvůrčí soustředění.

Respekt k řemeslu

Respekt k řemeslu

Tradiční vídeňští číšníci ve fraku i rychlí italští baristé u stroje nás učí, že příprava a podávání kávy není jen transakce, ale hrdé řemeslo a forma pohostinnosti.

Historie kaváren je plná pikantností. Pamatujete si ten benátský detail?

Proč bylo benátské Caffè Florian tak oblíbeným útočištěm pro slavného svůdníka Giacoma Casanovu?

Historie v každém doušku

Když si dnes doma z výběrových zrnek připravujete pečlivě odvážený filtr nebo ladíte recept na espresso, je snadné zapomenout, na jak hluboké kulturní tradici náš oblíbený nápoj stojí. V tomto článku jsme pochopitelně vypíchli jen malý zlomek historické mapy. Podobně fascinující příběhy by nám mohly vyprávět londýnské kavárny, kterým se přezdívalo „univerzity za penci", první rušné podniky v New Yorku, kde se nad kávou doslova zrodila wallstreetská burza, nebo samozřejmě staré kavárny na Blízkém východě, kde to všechno začalo.

Všechna tato místa nám připomínají jedno: kavárna nevybudovala jen recepty na nápoje. Vybudovala samotný koncept toho, co pro nás káva znamená. Je to rituál, zastavení v čase a bezpečný prostor pro setkávání myšlenek. Až budete mít příležitost některé z těchto historických měst navštívit, odložte na chvíli hledání dokonalé light roast pražírny, posaďte se na starou židli a nadechněte se atmosféry míst, kde se tvořil moderní svět.