Kávovník nebo přesněji Coffea Arabica a Coffea Canephora (robusta) a původní divoce rostoucí druhy kávovníku pochází z Etiopie - regionu Kaffa a Jižního Súdánu. Odhaduje se, že v Etiopii existuje 6 - 15 tisíc dědičně rostoucích odrůd kávy a mnoho z nich stále nebylo objeveno.

První zmínky o kávovníku existují již z dob před naším letopočtem, ale konkrétnější zmínky získáváme přibližně od 6. století. V Etiopii jsou první zmínky o kávě spojené s kmenem Oromů, kteří nápoje a potraviny z kávovníku používaly při náboženských obřadech. Dodnes je v Etiopii káva úzce spjatá s kulturou v podobě kávového obřadu. Byť káva pochází původem z Etiopie, její kultura začíná v jiné zemi.

Ačkoliv má káva své kořeny v africké Etiopii, její globální sláva začala v Jemenu. Poutníci sem přenesli první kávovníky a v okolí přístavu Mokka založili první plantáže.

Súfijští mystici zde v 15. století začali vařit nápoj zvaný Quahwah, z něhož pochází dnešní slovo káva. Z posvátného elixíru se rychle stal fenomén a Arabové si svůj byznys tvrdě střežili. Do světa exportovali výhradně zrna zbavená dužiny, aby kávovník nemohl nikdo jiný vypěstovat. Přes tyto zákazy se káva rozšířila do Mekky a Mediny, kde následně vznikly úplně první kavárny na světě.

První nápoje z kávovníku byly připravovány odvarem z kávových třešní a kávových listů. Qishr (původní název z Jemenu) je nápoj, který se dochoval do dnešní doby pod názvem Cascara (neboli "slupka" ve španělštině).
Oromové také připravovali pokrm ve formě kuliček z rozmělněných kávových třešní a tuku, které jim sloužily jako rychlý zdroj energie při dlouhých cestách. V Etiopii se dodnes káva objevuje v mnoha receptech ať už v podobě pasty z másla a drcených kávových bobulí, nebo louhování listů, kůry nebo větviček kávovníku v mléce nebo třeba víno, které se v Etiopii vyrábí z kávovníku. V neposlední řadě se ze sušených listů kávovníku připravuje čaj s názvem kuti. 

Káva se dostala do Evropy v roce 1615 nákladní lodí do Benátek. Další století všechna káva prošla přístavem v Benátkách a následně putovala dál po Evropě. Káva stále získávala na popularitě, ale byla brána jako exotický nápoj z arabského světa. Proto dokonce papež Klement VIII. pokřtil kávu, aby se stala křesťanským nápojem a nebyla spojována pouze s Osmanskou říší. Společně s kávou přišly do Evropy i první kavárny.
Kávová kultura se šířila přes Paříž, Vídeň až do Londýna a hrála důležitou roli v mnohém evropském dění.

Po úspěchu s legendární odrůdou Typica si Francouzi připsali další historický zářez. Z rostlin dovezených z jemenského přístavu Mokka vyšlechtili na ostrově Île Bourbon (dnešní Réunion) zbrusu novou odrůdu. Ta si logicky vypůjčila název tohoto ostrova a svět tak poznal Bourbon.

Následovala doslova kávová turistika plná paradoxů. Aby se tento původně africký keř dostal na východ Afriky (konkrétně do Keni kolem roku 1893), musel nejprve s Portugalci přeplout oceán do Brazílie. Až o mnoho let později ho britští misionáři přivezli zase zpátky domů. Právě tyto divoké koloniální přesuny zajistily, že se kávovníky definitivně rozselo napříč celým rovníkovým kávovým pásem a zapustily kořeny v zámořských územích téměř všech evropských mocností.

Káva byla velmi cennou komoditou a její popularita v Evropě a po celém světě neustále rostla. První kávovary byly vynalezeny v 19. století. V roce 1884 vynalezl Angelo Moriondo, pražič kávy v baru Illini v italském Turíně, první komerční kávovar na espresso. Jeho přístroj znamenal průlom ve světě přípravy kávy, kterého se chytli další vynálezci.

V prvních letech 20. století vynalezl Luigi Bezzerra druhý, do jisté míry podobný kávovar na espresso, ovšem na rozdíl od toho Moriondova, tento zvládl připravit i jediný šálek. Tyto první stroje byly poháněny párou a musely se obsluhovat ručně. Přelom v kávové kultuře ovšem nastal v roce 1903, kdy na scénu nastoupil muž jménem Desiderio Pavoni.

Luigi Bezzera byl mechanik z Milána. Od června 1901 začal podávat žádosti o patenty s názvem "Inovace strojů na přípravu a okamžité podávání kávových nápojů". Do roka po získání patentu navázal Bezzera obchodní vztah s Desideriem Pavonim. V roce 1902 Pavoni koupil Bezzerův patent za částku, která údajně činila přibližně 10 000 lir (v přepočtu na dnešní peníze ~ 105 000 amerických dolarů).

Ačkoliv přesné detaily jejich obchodní dohody dodnes neznáme, oba začali vyrábět své vlastní verze přístrojů. Jejich spolupráce vyvrcholila na slavném milánském veletrhu v roce 1906, kde představili legendární model s názvem Ideale. Ten se nesmazatelně zapsal do historie jako vůbec první komerčně úspěšný a masově dostupný kávovar využívající tlakovou technologii. Svět tak poprvé ochutnal opravdové espresso.

Ve 20. letech 20. století představila francouzská společnost Pendolin první plně automatický kávovar. Přestože se ovládal snadněji než staré parní stroje, pro běžné domácnosti byl příliš drahý a těžkopádný. Zásadní zlom přišel až v 50. letech díky italské značce Gaggia. Ta zkonstruovala cenově dostupnější automatické kávovary, které zaznamenaly obrovský úspěch a konečně přinesly espresso přímo do domovů běžných lidí.

Od té doby se kávovary neustále zdokonalují a stávají se uživatelsky přívětivějšími. Paralelně s espressem navíc probíhala i revoluce v přípravě filtrované kávy. Ta nám postupně přinesla dnes již ikonické alternativní metody, jako je French press z roku 1929, legendární skleněný Chemex z roku 1941 nebo moderní Aeropress z roku 2005.