Výběrová káva Indonésie PINK BANANA z české pražírny Jizba Luhačovice je charakteristická tóny banánu, melounu a liči.
Chuťově divoká káva, kterou by měl ochutnat každý, kdo chce poznávat, jak barevný, zábavný a nevšední dokáže svět kávy být. Zajímavá chuť je důsledkem zčásti náhody a části zarputilé chuti se učit a zdokonalovat, kterou průkopnický farmář Deni Ramdani má. Káva je brzy po upražení trochu ostrá, proto počkejte třeba i pár týdnu až se chuťově zakulatí. Díky odpočinku a citlivému pražení se dočkáte tónů banánu, melounu a liči s medovou sladkostí a lehkým květinovým nádechem. Vyzkoušejte různé recepty, a pokud máte tu možnost, připravte si kávu pomocí různých kávových příslušenství a porovnejte výsledky.
Deni Ramdani je velmi mladým a progresivním indonéským farmářem. Vysokoškolské vzdělání ho naučilo se pídit po teoretických informacích, chuť experimentovat se pak odráží v touze posouvat pěstování a zpracování dál. Začínal jako dodavatel zeleniny na místních trzích. Díky stykům s farmáři postupně získával informace o kávovém průmyslu a pěstování. O kávu se začal více zajímat z pozice konzumenta, studoval metody zpracování a získával vazby v oboru. Ve svých devatenácti pak jako mladý student poznatky uvádí do praxe a zpracovává svůj první lot. Do té doby byla většina z káv z Gunung Hallu zpracována mokrou metodou, označována pouze jako obecně jako West Java a putovala na komoditní trh. Jeho metoda Pink Banana zvedla zájem o kávy z tohoto regionu i u pražíren výběrové kávy a motivovala další farmáře ke vzdělávání a experimentování ve zpracování a pěstování. I ti jsou dnes za svou kávu lépe oceněni.
Odrůda Sigarar Utang byla představena pěstitelům v 80. letech 20. století. Ve snaze vzdělat a povzbudit pěstitele, aby pěstovali více arabicy, vláda dotovala cenu semen a rostlinek. Mnoho lidí bylo skeptických, ale kultivar si vedl dobře a první sklizeň kávy přišla mnohem rychleji než u jiných odrůd typu Arabica. Kromě toho odrůda umožnila téměř celoroční sběr. Odtud pochází název dané odrůdy, který v překladu znamená „splacené dluhy“. V Simalungun má tuto odrůdu na svých farmách více než 80 % pěstitelů. Říkají jí také „Ateng“, což znamená trpaslík. Tato odrůda se ale od svého zavedení před téměř 40 lety vyvinula a některé stromy, pokud se nestříhají, dosáhnou více než 3 metrů.
Tato káva je zpracována metodou Honey, která v Indonésii v Deniho začátcích nebyla vůbec rozšířená (většinou si ji spojujeme s Costa Ricou či El Salvadorem). Po sběru jsou třešně zbaveny slupky lisem na kávu (tzv. pulperem, či loupačkou). Zrno obalené lepkavou dužinou se přesune na vyvýšené africké postele, kde schne po dobu několika týdnů. Honey metoda je napůl cesty mezi promytou a naturální. Z promyté si nese ovocnou jiskřivost, acidita je u ní ale zakulacenější. Z naturálního zpracování je jí vlastní sladkost, kterou u káv zpracování Honey metodou najdeme v umírněnější podobě. Deni Ramdani tuto metodu posunul na vyšší úroveň. Kvůli špatnému počasí během sklizně více méně náhodně zdokonalil metodu fermentačního procesu uložením třešní do bubnu (který má za následek narůžovělou barvu dužiny, odtud “pink”). Ukázalo se, že tato metoda fermentace se stává jednou z jedinečných chuťových spekter, které lze nalézt pouze v jeho kávách. Další sklizně už neponechával náhodě - začal více bádat a hledat informace týkající se fermentace a mikroorganismů.
Fun fact: Kvalita indonéské kávy se na světovém trhu stala velmi populární. Proto, aby klesly náklady a stouply zisky, obchodníci mátli místní pěstitele nepravdivími historkami o používání kávy. Dokázali farmáře přesvědčit, že se káva nepije, ale že slouží k výrobě barvy, střelného prachu nebo dokonce, že se používá jako jed. Ještě do nedávna někteří farmáři těmto informacím věřili. Postupně se ale znalosti zlepšily a dnes si více uvědomují, že je jejich káva po celém světě považována za specialitu a používá se pouze k pití!
- Farma: Sarekat kopi
- Farmář: Deni Ramdani
- Sklizeň: 21/22
- Nadmořská výška: 1 300 - 1 500 m n. m.